Stále a dokola se osobně zamýšlím nad poctivosti podnikání a především nad jeho významem pro společnost. Osobně jsem začal podnikat ihned po střední škole (přibližně s půlročním zaměstnaneckou “pauzou”) a nejatraktivnější důvody jsem vkládal do:
- svoboda
- vlastní pravidla
- neexistující limity (čas, finance, inspirace, změny, inovace, růst, aj.)
S každým vystaveným dokladem se “okrádáme” o 21%? Je to správný postoj? Ceny jsou nastaveny tak, aby tato částka byla započítána a daň se v pořádku uhradila. Ovšem jak to funguje? Jak k takovým situacím přistupuje většina malých podniků?
“Pane zákazníku a doklad potřebujete? Ne…v pořádku a hezký den.” – toto je BLBOST!
Podoba obdobná v partnerství. Partneři si musí navzájem věřit aby vztah mohl krásně růst a zrát jako víno. Přijde-li žena za svým mužem a ptá se ho: “Miláčku byl jsi mi do dnes věrný?” Muž odpovídá: “Samozřejmě lásko.” A v duchu se culí…kdyby jsi jen tak věděla co vím já. (fiktivní příklad 🙂 )
Podnikání je o inspiraci a svobodě. Pokud podnikáme inspirujeme ostatní a vytváříme určitý životní komfort (životní prostředí) tím jak to u nás vypadá, jakou službu vytváříme a zda-li řádně platíme do státní kasy. Myslím, že je to zcela v pořádku, ovšem kde jsou výhody od státu do začátků podnikání?
V našem příkladu zaměstnáváme a měsíčně platíme daň v 5-ti ciferných částkách, takže my stát podporujeme velmi dobře. Ovšem tyto peníze jsme mohli využít efektivněji např. do rozvoje firmy a stát by z nás měl v konečném výsledku mnohem víc!
Další záležitostí jsou daňové optimalizace, které u nás jsou z 90% nezákonné a přitom naprosto běžné. I můj účetní kroutí hlavou a říká, že jsem jediný a že mě to “přestane bavit” pokud budu chtít vydělávat i peníze. Popravdě toto mě nebaví, připadá mi to vzhůru nohama celý ale i přesto vím, že mimo fantastické služby, které pod hlavičkou umyem nabízíme se zasazuji poctivost do podnikání a hledání těch zdravých a férových cest!
Díky všem za podporu a přízeň.
Jiří Nečas